Sobové, vodopády, déšť a nezkrotná příroda aneb týden v Dalarna a Jämtland.
Co to je ten fjäll?
Když jsem poprvé od svých kolegů ze severu slyšela otázku Gillar du fjällvandring? (Chodíš ráda po horách?) , tak jsem nerozuměla, co ten fjället (hory) vlastně obsahuje. Jestli ráda chodím po horách. Jasně, že jo, a v mysli mám naše Krkonoše a Jizerky. Co je tak zvláštního na fjället, jsem pochopila až při našem týdenním roadtripu ve středním Švédsku.
Nejprve je třeba říci, že švédské hory se s těmi českými nedají srovnat. Hory, údolí, náhorní plošiny a vodopády jsou ve Švédsku divoké. Počasí je tu nevyzpytatelné. Jednu chvíli sluníčko a za pět minut se přes údolí přežene bouřka a krajina se zahalí do mlhy. Některé stezky jsou dlouhé a bez pořádného vybavení a offline map se můžete lehce ztratit nebo si podvrknout nohu v nepředvídatelném terénu. Fjället zkrátka není pro bábovky.
Roadtrip do Dalarna a Jämtland
První den byl naším cílem Malung. Přímo v Malungu se nenachází nic speciálního, ale z Göteborgu se sem dá dojet autem za jeden den. Zhruba v této oblasti končí vysokorychlostní silnice. Ty nahradí okresky. A čím méně signálu, tím větší pravděpodobnost, že potkáte na dlouhých lesních cestách soby.
Národní park Fulufjället
Švédsko má 30 národních parků. Každý park má svojí mapičku, některé z nich mají i informační centra zvaná Naturum, kde vám poradí, a kde máte také většinou malou výstavu o národním parku. Naturum se většinou nachází u hlavních vchodů a Fulufjället není výjimkou.
V národním parku Fulufjället se nachází nejstarší strom na světě Old Tjikko. Tjikko, jehož výhonky nesou stejnou genetickou informaci již skoro 10 000 let (9 565 let v roce 2023), se rozkládá nad vodopádem Njupeskär. Tento malý stromeček obráží na stejném místě tisíce let.
Njupeskär je se svými 73 metry nejvyšší švédský vodopád. K vodopádu Njupeskär, který najdete pár kilometrů od Naturum, vede značená stezka. Vodopád se dá prohlédnout i zeshora. Vede k němu několik stezek, a to buď delší od Naturum a nebo cesta přes hřebeny okolo Old Tjikko. Jak se vyšplháte do úrovně vodopádu, tak se před vámi rozprostře dechberoucí krajina. Po vrstenici se odsud dá dojít k jezerům Harrsjö a chatě, kde se dá přespat, a nebo se po hřebenu vrátit zpátky k Naturum.
Krevetová horečka v Särna
Jelikož hustě pršelo, rozhodli jsme se přespat pod střechou v místním kempu v Särna, zhruba 20 km od národního parku Fulufjället. V restauraci zrovna pořádali räkfrossa (krevetová horečka), švédský krevetový bufet. Ze Särny jsem se vydali do dalšího národního parku: Sonfjället, domov medvědů. Cestou jsme se zastavili v magickém Idrefjället.
Okolo Särny jsme viděli první divoké soby. Ti nám křížili cestu přes silnici. V tu chvíli jsme nevěděli, že sobů potkáme za tenhle týden stovky, a tak jsme je zuřivě fotili. O pár dní později už jsme měli tolik fotek sobů, že jsme spíše doufali, že se nám nějaké malé sobí miminko nezapomene před autem.
Sonfjället – domov medvědů
Sonfjället je národním parkem, který je domovem medvědů. Medvědí zóna začíná okolo města Orsa (náhoda, že orsa znamená latinsky medvěd?). V národním parku Sonfjället a okolí se nachází většina švédských medvědů. Medvědů jsou ve Švédsku stovky, narozdíl od Norska, kde je jich prý jen 170. Pokud budete mít štěstí, tak můžete nějakého medvěda v Sonfjället zahlédnout, a nebo minimálně narazíte na jejich stopy v lese. Podle dostupných naučných publikací jsou však medvědi většinou stydliví. Pokud nenarazíte na medvěda, který je zraněný a nebo má okolo sebe mladé, teoreticky by vás prý měl nechat být.
Dominantou Sonfjället je určitě impozantní hora tyčící se do krajiny. Je něco přes 1 000 m vysoká. Nahoru vede stezka, která se jmenuje Lillfjällets topp, v překladu Vrchol malé hory. Buď se jedná o první sarkastický vtip v historii Švédska a nebo mají měřítko, co je malé, tak trochu jinde. Na Lillflällets topp se dá vyškrábat (ano, vyškrávání je nejpřesnější popis) přes kamenné bloky. Cesta dolů je horší, jelikož úpatí hory je fakt celkem strmé. Sjet vyloženě po zadku tuhle holou skálu byl nejlepší z mých divných nápadů, jelikož představa, že bych se zkutálela dolů, mi nedělala moc dobře. Výhled je ale krásný a stojí i za ty rozklepané nohy.
Flatruet, sobi a Sámové
Po Sonfjället přemýšlíme, kam se dále vrtnout. Jedna diskutovaná možnost je národní park Töfsingsdalen, ale když se dočteme, že do národního parku se dá dostat jenom helikoptérou, na lyžích a nebo pěšky, tak možnost zavhrneme. Na návštěvu nejméně navštěvovaného parku a nejnepřístupnějšího místa ve Švédsku nemáme čas, vybavení, ani zkušenosti. Rozhodneme se tedy pokračovat do nitra sámské oblasti, směrem k Flatruet.
Flatruet je nevýše položená obecní cesta ve Švédsku, a to 975 n.m. Zároveň je pastvinou pro stáda sobů, které chovají Sámové z blízké vesnice Mittådalen.
Sámové jsou původní obyvatelé této části Švédska (Sápmi land). Také žijí v Norsku, Finsku a Rusku. Jejich způsob života je velmi specifický. Většinová společnost se nemohla přenést přes jejich životní styl: kočovný chov sobů. Sobi si navíc nedělali nějakou velkou hlavu z toho, že překračují státní hranicí Švédsko-Norsko bez cestovních dokladů. Soužití Sámů a Švédů přinášelo ve dvacátem století spoustu problémů, křivd a nepochopení sámské kultury. Sámové jsou nyní uznávanou národnostní menšinou.
Ve Švédsku jsou stále Sámové, které žijí tradičním způsobem života a živí se chovem sobů. Stáda sobů, které potkáte zejména v blízkosti sámských vesnic (např. Mittådalen a Flatruet) jsou z poloviny domestikovaní a poznáte je podle barevného značení. Po horských plošinách se jich tu prohánějí stovky.
Funäsdalen
Čas nemilosrdně utíká a my se rozloučili s nápadem, že bychom pokračovali ještě dále na sever, směrem k Åre. Z domova jsme zhruba 5 dní a podařilo se nám dojet ani ne do poloviny Švédska, zhruba tak 700 km nad Göteborg. Naší další zastávkou je Funäsdalen.
Funäsdalen je další z horských lyžařských středisek, zhruba půl hodinku od norských hranic. Vypravujeme se nahoru na horu, Funäsdalsberget. Na vrchol vede lyžařská lanovka s impozantním rozhledem na celé údolí a dolů se dostanete zhruba 10 km dlouhou procházkou.
Norský Røros a Femundsmarka
Jelikož se nám dovolená krátí, tak začínáme vymýšlet, jak se dostat zpátky do Göteborgu. Rozhodneme se pro poslední zastávku: hornické městečko Røros (UNESCO) a národní park Femundsmarka v Norsku. Femundsmarka na norské straně sousedí s chráněnou krajinou na straně švédské. Společně je tento prostor jednou z největší divočinou v jižní Skandinávii. Bohužel nemáme již tolik času, kolik bychom si přáli, a tak nestihneme ani loď, která křižuje přes jezero národního parku, ani nějaké delší procházky.
Stihneme ale návštěvu ve zdejším Visitor Centre. Točí se nám hlava při výčtu zvířat, které se v téhle divočině nachází: plaší rysové, pár medvědů, bobři, losi, sobi, lyšky, kuny, vydry, rosomáci (taková velká lasička), pižmoň severský (něco mezi krávou/kozou/ovcí/beranem).
