Jaký byl první rok na severu? Je možné naučit se za rok švédsky?
Ve Švédsku jsem něco málo přes rok a za tu dobu jsem si prošla jazykovým vzděláním, které mě nakonec přivedlo k první práci. Jak se to celé událo?
Jak se to celé událo?
Říká se, že expat si přestěhováním do nové země většinou pracovně polepší a migrant si naopak pohorší. Jelikož jsem přišla do Švédska bez práce a s cílem integrovat se, naučit se brzy jazyk a porozumět kultuře země, která bude pravděpodobně několik dalších let mým druhým domovem, považuji se spíše za migranta.
Ze všech stran vidím, jak náročné je pro všechny migranty přicházející bez práce a znalosti jazyka založit si nový život v cizí zemi. Podívám -li se zpátky, nevinila bych se, kdybych ze Švédska někdy v průběhu tohoto roku utekla. Nebyla bych jediná.
Navíc na rozdíl od hodně lidí, kteří sem přicházejí, utéct zpátky můžu. V Čechách je život pořád dobrý a míra nezaměstnanosti láme rekordy. Navíc mě nikdo v domovině nepronásleduje a mám tam co jíst a kde bydlet. Někteří moji kamarádi jsou už dávno zpátky ve svých zemích. Další mají krušné časy, ale pořád bojují. Na tomto místě tedy je dlužno znovu říci, že všichni, kdo seberou odvahu se přestěhovat natrvalo do ciziny, jsou pro mě pašáci.
Moje představa: Naučím se za pár měsíců dokonale švédsky
Švédštinu – rozumějte bezplatné kurzy, které jsou k dispozici – mám už téměř hotové. Mám před sebou poslední část kurzu, tedy SAS03, po jehož ukončení můžu – teoreticky – studovat VŠ ve švédštině. Zapomněla jsem ale někde cestou, že mezi nějakou slušnou komunikativní úrovní a prostředím třídy je celkem rozdíl. Prošla jsem si za rok velmi loudavým tempem první částí kurzu s označením C SFI Svenska för Invandrare. Vyšší kurz D jsem již naštěstí díky vnímavé učitelce odchodila v rychlejší linii pro vysokoškoláky. Za pár týdnů jsem byla už v kurzu SAS, ve středoškolské švédštině.
V podstatě jsem celý rok nedělala nic jiného než že jsem se učila. Tak mám nyní skvělý přehled o obyvatelích pralesů a světových oceánů, jelikož dokumenty o přírodě se ukázaly být skvělým studijním materiálem.
Mému mladšímu já bych dala za pravdu, že teorie koncentrovaného utrpení, aneb je lepší mít to extradrsné pár měsíců než průměrně drsné pár let, pro mě byla účinným nástrojem. Ano, je to fakt opruz studovat takhle intenzivně a když si představím, že ještě nějakou dobu budu, tak mi vstávají vlasy na hlavě. Svému mladšímu já bych ale poradila se švédštinou to samé – pevně se držet a nepustit se.
Konečně se mi vyplácí všechno úsilí
Téměr na den mého ročního pobytu ve Švédsku jsem se ocitla v práci jako státní zaměstnanec Švédska. Ač jsem prošla intenzivním rokem jazykové přípravy, na to, co mě čekalo, jsem zase jednou připravena nebyla.
Můj pracovní kolektiv je plný pošvédštěných cizinců, tedy Švédů se zahraničním původem. Pravda, lidí, co měli ambici pracovat jako státní zaměstnanec po roce švédštiny tam kromě mě asi moc nebude, ale zkrátka jsou tady na cizince zvyklí.
Švédsko je totiž svým způsobem unikátní v tom, že tady člověk má šanci pracovat na většině pozic ve státní správě, kromě povolání policisty, vojáka a pár dalších výjimek, i bez švédského občanství. Navíc švédské občanství může člověk získat vyloženě po pár letech. V České republice je české občanství v podstatě podmínkou na jakoukoliv práci na úřadě. Troufnu si říci, že šance cizince získat po roce práci v tomhle sektoru budou v Čechách určitě menší.
Švédština všude okolo mě
Rok jsem se až nezdravě šrotila severštinu sledováním možných i nemožných dokumentů v režii švédské televize SVT skrze geniální jazykovou aplikaci Språkplay. Do první knížky ve švédštině jsem se pustila po zhruba pěti měsících studia. Bohužel jsem zjistila, že tohle všechno plus jazykové kurzy vás nenaučí slovní zásobu, která se používá v oboru. Navíc mě kurzy nenaučily slang, především díky tomu, že je naše domácnost stále anglickojazyčná.
Již je to notně let, co angličtinu používám téměř na denní bázi a nějak jsem zapomněla, že jsem byla kdysi taky začátečník. Vlastně to není až tak úplný pravěk, co jsem se vyhýbala rodilým anglickým mluvčím, protože jsem se bála, že jim nebudu rozumět.
Švédština mi tyhle pocity vrátila se vší intenzitou. Navíc v angličtině jsem se alespoň netlačila po roce do nějakých heroických výkonů. Na základce trvalo pár let než jsme se dostali v Headwayi na úroveň, kdy jsme byli schopni dát dohromady větu.
Jazyková komedie
V hlavě se mi tedy honí různá moudra. Například to, jak těžké je působit důrazně a sebevědomě v jazyce, ve kterém si ještě rozhodně tak jistí nejste. Hned na začátku mého pracovního působení náš školili o tom, jaký respekt si člověk ve vězení získá důraznou hlasitostí. Vlastně jsme se učili křičet. Nedokážu si představit lepší školení k používání jazyka. Jak mám křičet, když nejdříve třikrát přemítám, jestli mi vlastně budou švédští kolegové s mým akcentem rozumět? Následující dny (no, dobře, tak týdny) se stejně peru s tím, že mluvím potichu. Mumlám, v domnění, že to bude dělat moji roční švédštinu více srozumitelnější pro okolí. Spoiler: opak je pravdou.
Celá tato jazyková situace mi přináší spoustu tragikomických momentů. Jednou mě kolegyně žádá, abych přinesla jistou velikost obuvi pro klienta (čti vězně). Nacházím jen o číslo větší a vracím se tedy s tímto úlovkem. Det duger! říká kolegyně a mávne rukou. No, tohle sloveso celý rok nějakým způsobem uniklo mojí pozornosti. Opatrně boty pokládám na viditelné místo s tím, že je to snad to, co se po mě žádá. Domýšlím si, jestli kolegyně myslela, že se na boty mám vykašlat, odnést je zpátky, nebo jestli to stačí takhle. Doma si slovíčko hledám a naštěstí jsem si situaci vyložila správně a kolegyně myslela, že je to v pohodě. Det duger – stačí to, je to v pohodě.
Režim přežití není udržitelný
Každá nová práce vyžaduje zaučení. Když se k tomu přidá vyhrocený stres z toho, že nebudu rozumnět nějakým povelům, dokonale vytvářím podmínky pro situaci, kdy opravdu nebudu rozumět ani základním větám. Můj mozek totiž pod vlivem stresu přepíná do režimu přežití. Soustředí se jen a pouze na boj a útěk.
Na vnímání obsahu samotné zprávy nebo dokonce výkon nějakých dalších pokynů mozek pod vlivem akutního stresu už kapacitu nemá. Ve švédštině by řekli, že mám tunelseende (tunelové vidění) a jsem v uppe i stresskonen (v kuželu stresu, aneb ve stavu zvaném česky psychaření).
Zoufalé časy žádají zoufalá řešení. A tak se obracím na strýčka Google. Doufám v odpověď na moje otázky na téma cizí jazyk únava, cizí jazyk mozek, stres cizí jazyk nerozumím. Spousta kvazivýzkumů mě přesvědčuje o tom, že existuje něco jako syndrom jazykové úzkosti. Po přečtení zjišťuji, že popis pasuje tak na 5 z 5 lidí, kteří se učí cizí jazyk.
Lamentování nelamentování – léta teorie z vás automaticky nedělají jedince schopného lusknutím prstu komunikovat s rodilými mluvčími jako rodilí mluvčí a zvyknout si na jazyk trvá. A tak si dávám předsevzetí, že budu více ohleduplná ke všem, kteří bojují s cizími jazyky bez ohledu na to, že jsem v tom či onom jazyku zrovna pokročilejší.
Jak člověk vidí člověka
Každé seznamovací kolečko s kolegy probíhá zhruba stejně:
Bydlíš v Göteborgu dlouho?
Asi rok.
A kde jsi bydlela předtím?
V Praze.
Opravdu? Ty jsi tady jen rok? A co taky po roce v práci vůbec děláš?!
Za chvíli není tajemstvím, že jsem ještě těžký švédský usmrkánek. Většina lidí si mě již zapsala jako tu, co je tady jenom rok. Reakce nejsou negativní, spíše naopak. Ale já mám samozřejmě mám pocit, že všichni hodnotí moje kvality podle toho, kolik udělám chyb v jedné větě a že každé nesprávné použití slovíčka je hřebíček do mojí rakve. Mám paranoidní pocit, že mě všichni hodnotí a měří jen podle jazyka, protože přesně to dělám přece já sobě.
Z omylu mě probudí po několika týdnech moje kolegyně – a proč by všichni měli koukat jen na jazyk? Lidé se starají o to, jak se k nim chováš. Pokud se k ostatním chováš slušně a mile, pravděpodobně tě nebudou nesnášet jenom proto, že jsi použila špatný tvar minulého času.
Výsada pracovat
Pracovat někde, kde to dává smysl, být takhle blízko švédské společnosti je bezpochyby privilegium a výsada. Hlavně pro cizince jako jsem já. Ne každá země nabízí cizincům takové šance jako Švédsko. Prát se s obtížnými pracovními úkoly a vařit si k tomu mozek švédštinou ale není vůbec lehké. Můj mozek běží na plné obrátky. Tak první týdny chodím do práce, jím, šprtám, spím a spím a spím.
Smiřuji se s tím, že není vůbec samozřejmé, že tenhle nápor zvládnu a za krátkou dobu všechno doženu. Že se mi podaří po dvanácti měsících v nové zemi opravdicky pracovat ve švédštině ve vězení. Pokud se mi to nakonec opravdu povede, bude to stejně znamenat, že ještě nějakou dobu budu mít další extra směnu doma. Směnu, kdy si budu překládát všechna slovíčka, co jsem pochytila ten den v práci a kterým jsem nerozuměla. Možná za nějakou dobu slovíček ubyde. Zatím se nechávám překvapit, jak to celé dopadne a co mi osud uchystal.
